Směj se - a jsi všech, plač - a zůstaneš sám.

Balkán 2010

27. července 2010 v 22:11 | Jana |  Cesty
Cestovali jsme ve dvou párech, každý na jedné motorce. Lenka a Jarda na BMW... a Láďa a já na kawasaki VN1600. Já psala deníček a hledala kešky. Keškováním jsem zdržovala cestování a tím jsem ostatní malinko rozčilovala, psaním deníčku jsem je nerozčilovala...to přijde až teď po jeho zveřejnění

1.7.2010 čtvrtek

Benátky nad Jizerou - Bratřice

136 km

Balení jde snadno. Mám hromadu věcí a vím, že nejméně polovinu z toho musím nechat doma. Láďa má téměř sbaleno - on si totiž od loni ještě nestihl vše vybalit. Lenka s Jardou mají menší kufry než my a tak se jim do nich už nevešla lahvová piva, která nastrkali pod sítku a cestou je poztrácí po dálnici. Celkem formální Jardova otázka před vyjetím: "Máte všichni pasy?" nás s Láďou vrací k němu domu. Láďa říká, že by se stejně vrátil, protože si zapomněl vynulovat tachometr. Takže bere pas, nuluje a konečně opravdu ve čtvrtek v sedm hodin odpoledne vyrážíme.

První etapa je krátká - jedeme jen na chatu na Vysočině. Vloupáme se tu dědovi do sklepa, vypijeme mu basu piv, opečeme buřty. Spíme v peřinách a začíná to dobře.

2.7. 2010 pátek

Bratřice - Nagyatád

538 km

Cesta po dálnici směrem na Brno zkouší naše schopnosti obstát na Albánských silnicích: "Těžko na cvičišti - lehko na bojišti". Kdo zvládne tuhle dálnici plnou uzávěrek a šílených řidičů, toho už nic nepřekvapí ani v balkánském provozu. V Bratislavě se paříme v nekonečné frontě. Já jedu neukázněně nemotorkářsky v lehkém oblečení - žádná kůže, žádné kevralové textilie. Rozhodla jsem se důvěřovat řidiči, že to nepoloží a tak se nepeču a nevařím ve vlastní šťávě - na rozdíl od řidiče, který si asi tolik nevěří. Hranici do Maďarska přejíždíme v Rajce a hned prvním exitem sjíždíme z dálnice a dál pokračujeme po hezkých rovných silničkách.  Navigace poctivě vyhledává nejkratší cestu a vede nás téměř po polňačkách. Vede nás i do vesnice, která se černá svými obyvateli - jen aby se nám tu nic neporouchalo, protože i v pohybu vzbuzujeme velký zájem před domy sedících rodin.
Camp v Nagyatádu je na začátku města a vypadá velmi příjemně. Líbí se tu i mračnu komárů!
Chlapi popili pivo a přehřátou tulamorku.. a spali jako nemluvňátka.


3.7.2010 sobota

Nagyatád - Jajce (Plivská jezera)

283 km


termální bazén
Ráno objevujeme, že přímo v kempu je areál s termálními bazény. Rochníme se v teplé vodě, kterou nám zanedlouho nahradí vlastní pot.









Beránkovi na nás po čas rochnění trpělivě čekali v motorkářském a posléze jsem si jejich trpělivost ještě vyzkoušela, když jsem v nedalekém parku s dřevěnými skulpturami lovila mou první zahraniční kešku. Prodírala jsem se k ní lesíkem obklopená všemi komáry z okolí a díky jejich cloně před očima jsem krabičku málem neviděla. Při logování mi nasedali na ruce a pili krev - takže to vypadalo, jak když se upisuju pekelníkovi. 
plachta
V Braci přejíždíme do Chorvatska. Nad horama se stahují mračna a začíná se blýskat. Já se začínám šíleně bát, ale snažím se dělat jakoby nic. Takže jsem ráda, když najednou spustí liják a my musíme zastavit a přehazujeme plachtu přes motorky. V provizorním stanu , který je vyhřívaný teplými motory a naší dobrou náladou, přečkáváme prudký, ale krátký déšť.

Dnes podruhé jedeme přes hranice, tentokrát do Bosny a Hercegoviny - ve Starém Gradištku. Hned za hranicemi stavíme na grilované jehněčí. Ač bylo skutečně výborné pro dnešek nezůstane naším největším gastronomickým zážitkem. Je překonán v restauraci na Plivských jezerech, kde si k večeři objednáváme "plato kajak" pro tři osoby, který ani ve čtyřech nedokážeme pokořit a na platu necháváme zbytky, ze kterých by se další dva lidi bohatě zasytili.
vrbas
Ale díky našim věčně přeplněným žaludků jsem zapomněla vyprávět o tom, že jsme projížděli úžasným údolím Vrbasu, který protéká skalnatými bílými horami a jeho voda je zelenavá.


špína na Vrbasu
Bohužel je jeho krása zošklivena množstvím odpadu, který na sobě nese - plastové flašky jsou všudypřítomné. A taky jsem zapomněla vyprávět o své druhé kešce  - tentokrát první earth kešce, kdy bylo mým úkolem zodpovědět dvě otázky a vyfotit se u tunelu s modrým zábradlím a Vrbasem.



prase
Po dobrém jídle a pití chlapi spí jak nemluvňátka.









4.7.2010 neděle

Plivská jezera - Ramské jezero

112 km

V noci krátce zahřmělo a zapršelo. Ráno už je zase krásně a my pohodlně u stolu s lavičkami snídáme z vlastních zásob. Při odjezdu si fotíme na Plitvě malé dřevěné domečky, které stojí v kaskádovitém proudu na přepadu jezer. Prý jsou to mlýny na mouku - ale nikde nevidíme žádné vodní lopatky či kola, která by mohla voda roztáčet. A tak si představuju, že to plivští vodníci si na tomhle hezkém kousku vody postavili sídliště a jezdí sem na prázdniny a vedou tu bohatý společenský život pro odreagování z neveselých truchlivých vodních krajů.
plivské mlýny
vodopády na Plivě
V Jajci si jdeme prohlédnout vodopády pod hradem u soutoku Plivy  a Vrbasu, které už co nevidět budou zařazeny mezi pozoruhodnosti UNESCA, jak hlásí plakáty a cedule podél silnic. Potkáváme tu skupinu Maďarů, se kterou jsme se včera několikrát předjížděli a tak si radostně kyneme jak staří známí.






Z města pokračujeme dál podél Vrbasu, který i dál vede zalesněnými horami. Krajina je přenádherná což se místní obyvatelé snaží vyrovnat do průměru stavbou ošklivých domečků a zanášením jinak krásné řeky spoustou odpadu. Cestou za Jajce u řeky vidíme několik poutačů na malé kempy a říkáme si, že si to musíme pamatovat pro nějakou z našich dalších cest.
sjíždíme
Před Prozorem vystoupáme do vysokého sedla a otevře se nám pohled na horské hřebeny a na Ramsko jezero v širokém údolí. Serpentýnama sjíždíme k jezeru. Silnice po náspu vede na ostrov, na jehož ostrohu nacházíme rodinnou hospůdku - kuču Gay. Jsme tu jediní hosti - a tudíž nejlépe opečováváni ze všech. Objednáváme si ubytování a večeři BEZ MASA. Chlapům je to sice malinko líto, ale odměnou jim za to je, že večer hned neusnou jako nemluvně.

5.7.2010

Ramsko jezero

0 km

jezero
muzeum
Ráno vstáváme k prostřenému stolu. Po vajíčku, pršutu, salámku , výborných povidelch a domácím jogurtu od místní Milky jdem e na procházku, abychom skvělou péči naši ubytovatelů krapet vydýchali. Kousek od domu je etnografické muzeum, které je ovšem v pondělí zavřené. Je zde ale krásný park a u otevřeného infocentra je chládek a víno. Jsme tu opět jediní hosté. Obědvat chceme ve městečku, ale našim hochům se zdá být cesta na slunci více než dlouhá. S Lenkou nic nedbáme na jejich reptání a dojdeme asi k 300 metrů vzdálené samoobsluze.
lavička
Je umístěna v garáži rodinného domu, na zahradě pod jabloní mají ve stínu stůl s lavicemi. Ptáme se paní v pokladně na nějakou restauraci a dozvídáme se, že jediná restaurace na celém jezeře je ta, kde jsme ubytovaní. A tak jsme honem nakoupili salám, sýr, housky a studené pivo ..
pes
a paní pokladní nám donesla talíře, příbory, ubrousky a později kávičku, u které nám představila všech svých pět dětí, manžela, švagra, tchýni s tchánem, psa a půlku vsi. Skončilo to ochutnávkou slivovice a vřelým loučením nakonec. Věřím tomu, že okamžitě po našem odchodu volali našimu ubytovatelům, že tu byli "jejich pražáci".
deštníky
Odpoledne začalo pršet a to byl přesně ten okamžik, kdy pro nás byl připraven motorový člun se sousedem policajtem coby kormidelníkem. Má námořnické pruhované tričko a je to skoro stejný sympaťák jako Láďa. Obkrouží s námi celé jezero, což se nám zdá s deštníky nad hlavou chvílemi i dlouhé. Kormidelník se nám snaží cestu zpestřit vypadáváním chodu motoru uprostřed jezera. Jede s námi náš malý tlumočník - asi 11ti letý syn hostitelů, který pro nás srozumitelný slovanský jazyk s radostí a nadšením překládá do pro nás málo srozumitelné angličtiny. Je nesmírně ochotný, pozorný a šikovný, což zejména ve srovnání s vlastnostmi mých vlastních milených dětí oceňuji.
pepa
K večeři máme objednanou rybu. Úžasný zážitek, dost podobný grilovanému jehněčímu, platu kajak..a dál to nechci vyjmenovávat nebo se přejím jen vzpomínkami na ta skvělá jídla. Jedenáctiletý Mirko si dokonce někde našel i české jméno ryby a důležitě ho zadeklamoval: okoun. Jsme přejedení, že sotva dýcháme, a přesto se babička rodiny rozhodla zasadit nám poslední ránu z milosti a dává nám ochutnat na ohni smaženého něco mezi vdolkama a palačinkama. Spíme jako nemluvňata.
bodlák



kočka












  




kříž

6.7.2010

Ramsko jezero - Kotor (Lipnik)

210 km

snídaně

Ráno máme budíček v šest hodin!!! Sbalíme se a pak nás čeká výborná snídaně, během které paní poctivě počítá útratu. Dva dny přepychu nás pro všechny stálo 186 E a projížďku na člunu jsme prý od souseda dostali od srdce. Všichni se na mě podezíravě dívají, protože to já seděla vedle něj a to hned u mě držel celou dobu kormidlo. Tak honem vyndavám z peněženky 20E a posíláme je sousedovi taky od srdce. 
neretva







Paní se s námi loučí se slzami v očích (patrně odjíždějí první a poslední turisté za minulé tři roky) a my svěžím ránem vyrážíme dál podél řeky Ramy k Jablanické nádrži a odsud podél Neretvy do Mostaru.

Tam se fotíme na mostě (hurá - další keška), sníme zmrzlinu, nakoupíme čepičku, zaplatíme nekřesťanské parkovné a tím dnes s památkami končíme.
věž














mostar















zeď

Na chvíli vjedeme do Chorvatska a v Neumu hned zase zpátky na chvíli do Bosny, kde se ještě najíme za lacino a další část Chorvatského pobřeží profrčíme bez zastávky. Je to ovšem krásné pobřeží a domečky jsou tu nezvykle vkusné, postavené z kamene.

Na přechodech nečekáme, kontrola celníků je formální. Zdržíme se jen chvíli na přechodu do Černé hory, ale ani to není nic hrozného. Černohorské pobřeží je přeplněné paneláky a šerednými apartmány, nikde není kousek volného místa. A tak si připadáme jako v pohádce, když vjedeme do boky kotorské.
boka

Kouzelný záliv, vysoké hory, kamenné domečky.
loď

Ubytujeme se u starších manželů, kde on obstarává zábavu a ona o všem rozhoduje. Apartmán za 50 E a rakije s kafem na přivítanou.

Voda je úžasně teplá a my si užíváme moře a slané vody. Večeře v hospůdce asi 1 km vzdálené nás donutí k procházce. Usínám daleko líp, než kdyby mě do vody hodil. Lenka usíná taky jakoby ji do vody hodil, protože vodu nemá ráda a její postel je měkká a nepohodlná.






7.7.2010 středa

Lipnik - Boga

198 km

Přes varování domácích, že v Albánii neznají pojem silnice, kradou a nemají tam postele (ani měkké a nepohodlné) po ranní rozplavbě v moři vyrážíme na cestu.
kotor
V Kotoru je přeturistováno a tak nezastavujeme a jenom přibržďujeme a jedeme dál tunelem pryč z kouzelného zálivu. Za tunelem se Láďa rozhodl zásobit mě vzrušením, stoupl na brzdu a chytli jsme parádní dvojitý smyk, který měl velkou naději poslat naší 350 kilovou motorku do kufru před námi jedoucího mercedesa. Kvílení brzd, černá čára sedřených gum a do toho všeho přistávající boeing 10 metrů nad našimi hlavami. Adrenalin mi stříkal i ušima. Až do konce dovolené mám vzrušení dost!
sv. stefan
 Ale hochům to asi nestačilo: a tak když chceme odjet z vyhlídky nad svatým Stefanem, kde nás slunce rozpaluje do běla, Jardovi nejde nastartovat motorka. Což o to, místo je to krásné, ale po jeho shlédnutí se mi ještě umírat nechce. Jarda s rozvahou prohlásí, že není třeba zmatkovat a že si chvíli počká, jestli si to jeho BMW ještě nerozmyslí. Klid se mu vyplácí a my opravdu za chvilku startujeme a odjíždíme jakoby se nechumelilo - teda...jakoby nás slunce nesežehlo na uhel. V Petrovaci odbočujeme ke Skadarskému jezeru.Jedeme serpentinami přes hřeben po málo používané silnici. Nevyužíváme zpoplatněného tunelu a děláme dobře. Výhledy z hor jsou úchvatné.
k jezeru
 Jezero je taky kouzelné a ještě kouzelnější se nám zdá čeština, kterou na nás mluví bezzubý chlapík, sedící v hospodě, před kterou jsme zastavili a chceme v ní ukojit hlad a žízeň. Přisedá k němu jeho zaměstnavatel, který vlastní na Skaderském jezeře několik srubů a z jeho řeči je patrně, že je opravdu za vodou.
Skadarské jezero
Lenka vyfasuje kontakt na ubytování (chatka plně vybavená, česká TV, klimatizace za 10 E na osobu=neplacená reklama) a dostáváme skvělý typ na výbornou luxusní hospodu, kde si dáme za lacino rybí polévku, guláš a šopák potupně nedojíme. Na číšníka mluvím anglicky a Lenka mu to překládá do češtiny, aby mi rozuměl. S plným břichem vyrážíme do dobrodružné Albánie.
k albánii
Dopravní značení tu není skoro žádné, ale základní směr cesty nám ještě poradili Češi a pak z motorky voláme na kolemjdoucí "Albánie" a oni vždy kývnou po směru rukou.Že jedeme dobře nám potvrzuje zhoršující se stav silnice.
hranice
 Když se na hranicích ptám černohorského celníka, jestli asfaltová silnice v Albánii pokračuje, zak se pobaveně směje a říká: "Albanie no asfalt!" Sázím na to, že albánský celník na to bude mít jiný názor a potěší nás příznivější odpovědí, ale bohužel tomu tak není. Nakonec však váhavě připustí, že od Shkoderu už se o asfaltu mluvit dá, na Bogu že je cesta slušná, a že se dá v celéAlbánii platit eurem a udává i nějaký velmi záhadný směnný kurs. Zastavujeme hned za hranicí u benzinky s tím, že tu dofoukáme duše. Vzduch nejde. Zato tu potkáváme čtyři Poláky na kolech - přívětivá rodinka jede na blint s veškerým vybavením (mají i skládací židličky) na osm dnů na cesty.
albánská silnice
Silnice je šílená, motorka úpí, Láďa skřípe zubama, já ani nedýchám. Když dojedeme do Kopliku, tak mám pocit, že situace je zralá na to, že dál pokračuju pěšky.
Podél silnice bylo vidět, že se má silnice rozšíři a opravit, jen žádná technika ani dělníci tu nebyli k vidění.
benzínka
Jsme překvapení početností benzínek různých úrovní podél silnice. Často bylo k vidění jak kouká z okna domečku hadice a pod oknem jsou zřejmé stopy po výdeji paliva.
Vlastně ani nevím, jestli už jsme v Kopliku, protože žádná cedule nikde nebyla. Naštěstí nám velmi ochotně radí jeden mladý Albánec, který se zrovna vrátil z Ameriky a má radost, že může použít angličtinu.
internet centrum
Říká, že cesta do Bogy je excelentní, do Shkoderu, že je šílená, ale pak že už to půjde. V tom u nás zastavuje český cyklista a dává nám pěknou barevnou mapu a potvrzuje nám, že cesta do Bogy je super.Po excelentním asfaltu poskakujeme rychlostí tak 40 km za hod, ale oproti předchozímu je to výborné. Úzká silnička se vine mezi horama. Potkáváme na ní jen české cyklisty a jeden kombajn, jehož řidič staví, aby s námi mohl procvičit svou němčinu. Boga je označena prostřílenou cedulí a asfalt končí u hřbitova. Naproti je domek, ze kteréého vychází flitrově oblečená slečna a mladík a několik dětí a tvrdí, že jejich domek je hospoda a pod ní, že je kemp. Dokonce tam prý mají toaletu a sprchu. Nechce se mi jim věřit, ale pak si všímám plastových židlí se stolkem a hromady flašek od piva v příkopě. Když vyženou krávy z trávníku pod domkem objevuje se nám před zraky i pěkný kemp plný kravských lejn. Ale to už je pivo na stole a pevně stanovená cena za přespání 1 E na osobu.
kemp boga
Ke kešce se mnou nikdo nechce jít a tak vyrážím ještě před setměním sama.Za zatáčkou stojí autobus plný českých turistů. Za druhou zatáčkou stojí autobus plný českých turistů. Za třetí zatáčkou potkávám náklaďák plný českých turistů. Když přijdu ke kešce, sedí u ní dva mladí lidé. Češi. Vyfotí mě a já se vracím do naší základny.


Tam už naše výprava na dietě sedí u plného stolu - hranolky, párky, pečená paprika, pořádný bochan sýra a pečené cosi-asi žebírka. Hospoda je plná, neboť je semifinále mistrovství světa ve fotbale (Němci - Španělé). Nevyužíváme možnosti se osprchovat, protože hadice ze zdi kouká na záchodě bez prkýnka, který je umístěn v rohu přeplněné a bujaré hospody. Přisedá si k nám netypický Albánec, který dobře mluví anglicky a tvrdí, že rodiče má tady ve vesnici, ale pracuje v Londýně v realitách. Když se mu zdáme dost veselí, nabízí nám i nějaký výhodný obchod - ale kontakt na sebe nám dát nechce, protože prý jeho obchody jsou černé a musí zůstat v rodné vesnici inkognito :-) Za večeři a basu piv platíme 38 E a jdeme spát.

8.7.2010 čtvrtek

Boga - Struga (Ohrid)

305 km

Ráno si sami vaříme snídani ze zásob a kávu si vychutnáváme na trávníku mezi horami. Platím e 1 euro/os za kemp. Průvodce z jednoho z českých autobusů nám prozradil, že normálně si tu usedlíci za kempování od turistů nic neberou, ale už se naučili vybírat 1 - 2 eura za sprchu. Na našich domácích ovšem vidíme, že celou dobu vymýšlí, jak z nás dostat víc peněz a neumí na rovinu požádat o víc, než je obvyklé. Myslím, že nebude dlouho trvat a naučí se to. Ve vesnici už bylo patrné, že se chystá na turistický ruch. U jednoho rozestavěného vícepatrového domu visela dokonce velkoplošná reklama na možnost ubytování v alpském centru.
sjíždíme z hor
Sjíždíme do Kopliku a pokračujeme do Shkoderu. Cesta je špatná, ale horší než včera od hranic není. Od Shkoderu se kvalita silnice mění a je opravdu skvělá po celý zbytek průjezdu Albánií. Děláme si zajížďku do Kruje, kde si projdeme hrad na úpatí hor. Láďa si kupuje čepičku, potkáme ohromného asi slepýše a mastíme dál na Tiranu.

Že už jsme v hlavním městě se ze značení nedozvíme, cedule na začátku měst tu snad nejsou. Bezpečně to však usuzujeme podle šíleného provozu na několikaproudové silnici. Míříme na Elbasan. Místo chybějících ukazatelů opět volíme pokřikování na kolemjdoucí a ti nás bezpečně provedou městem. Silnice se zvedá až do 790 mnm a vede po hřebeni hor. Srázy po obou stranách spadají do hlubokých údolí a my vidíme nádherná panoramata hor táhnoucích se všude, kam se podíváme.
Elbasan je ošklivé průmyslové město a nám se zdá, že je plné cikánů. Rozhodujeme se dnes dojet až do Makedonie. Skvělá kvalitní silnice vede širokým údolím podél řeky a na hranicích jsme před setměním. K hraničnímu přechodu zase vyjedeme kousek nad 1000mnm. Už je tma a je nám dost zima. Dlouho se nerozmýšlíme a jedeme do prvního hotelu na který natrefíme. Luxus! To je to pravé slovo pro druh našeho dnešního ubytování ve Struze - od Ohridu co by kamenem dohodil.

9.7.2010 pátek

Struga - Soluň (kemp Akti Retziky)

341 km

Ráno nás z pohodlné postele vyláká jen pohled na terasu před hotelem, kde podávají snídani. Na chodbě si necháme strojem naleštit naše bagančata a jdeme si dát hustou telecí ščorbu (polévku).  Ohrid profrčíme a objíždíme rozsáhlé průzračné jezero. Máme v plánu překonat horské sedlo a přejet k jezeru Prešpanskému s tím, že v sedle nutně musím vyzvednout kešku. Už umíme v mapě číst vrstevnice a tak se dole u jezera oblékáme, abychom ve výšce 1600mnm nechytli rýmičku. Silnice se klikatí a předvádí nám úžasné výhledy. Keška je na skále nad srázem a nebýt jí, tak mě nikdy nenapadne do takového terénu chodit. Odměnou mi je ale nejen zalogování, ale i krásné fotky s horskýma kytičkama. Cesta dolů k Prešpanskému jezeru se zase kroutí a Jarda zhodnotí terén slovy:"Už jsem ale opravdu přezatáčkovaný!" Asi nám tím chtěl říct, že s horama už končí, že všeho je moc. Prešpanské jezero je jak v zemi nikoho. Opuštěné domy, kempy, pusté pláže. Vracíme se k hlavnímu tahu směrem k Bitole. Kousek před hraniceme na pumpě kupuju mapu Albánie a Makedonie, už jen jako suvenýr, protože na hranici s Řeckem je to kousíček. Překročíme hranici a začneme se vzdalovat horám. Projíždíme nekončícími třešňovými sady, dálnici zkrášlují kvetoucí řady oleandrů. Ani se nenadějem a jsme v Soluni, kterou objíždíme obchvatem a navečer se zastavíme na opkraji města v pizzerii na kafe, které tu překvapivě nevaří. Dáváme si tedy jídlo, jehož množství se úměrně zmenšilo s jeho vyšší cenou oproti zemím, kterými jsme dosud projížděli. Ptáme se servírky na kemp v nedalekém Peraa, který je zakreslený v mapě a ona někam půl hodiny volá, aby nám pak řekla, že kemp je zavřený, žádný jiný tu v okolí není a že netuší, jestli se dá ubytovat v soukromí a kolik by to tak mohlo stát. Sázíme tedy na druhou značku stanu na mapě a k mému překvapení nakonec dojedeme ke kempu Akti Retziky na pobřeží, který jsem si našla doma na netu, ale nebyla jsem schopná rozluštit kde vlastně je. Přijíždíme potmě, ale hned k nám přibíhá majitelka kempu a radostně nám sděluje, že za motorky se  uní neplatí, protože je zbožňuje. Už méně ale asi zbožňuje motorkáře, protože v baru nás o chvíli později stáhla z kůže - pivo stojí 4,5 eura, dvě deci vína 4 eura. Alespoň jdeme spát příjemně střízliví.


10.7.2010 sobota

Soluň (kemp Akti Retziky) - Malmolovo

290 km


Ráno se pokusímeo koupel v moři, ale voda je tak studená, že zůstává jen u toho pokusu. Dnes chceme dorazit ke Kyrilovi, takže cíj je daný a o to líp se jede. Překvapilo nás, že je v Řecku problém načepovat benzín. U pumpy k nám vyběhla milá čerpadlářka s limonádou a kelímky a během našeho "napájení" nám vysvětluje, že dnes benzín došel. Že byla tak milá koupili jsme si u ní kafe a na zbytek v nádrži jsme jeli k další pumpě.
Hranice jsme překročili v Promachonu a Bulharskem jedeme podél řeky Struma. Když míjíme Pirin, řeka se ukazuje jako krásná voda, obtížnost tak ww3 místy 4. Na březích jsou před peřejema umístěny žluté cedule se schématem řeky a návodem, kudy jet.
Stavíme konečně na jídlo a dáváme si naši vytouženou škembe ščorbu (držkovou s česnekem a octem), masíčko a úžasnou chlebovou placku se sezamem. Náladu nám kazí jen drzý číšník, který nás chce nestydatě okrást, kdy nám vrací místo 4 eur 4 leva.
Do Malmolova už vjíždíme jak do rodné vesnice, Kyrilova rodina nás na ulici vřele vítá. Cítíme, že nás tu mají všichni rádi, nejraději však má nějaký hmyz Lenku a rozhodl se jí láskou sežrat. I Lenka na hmyz ještě dlouho vzpomíná díky úžasným pupínkům, které má po celém těle.


11.7.2010 neděle

Rilská jezera

0 km

Chystáme se na pěší túru k Rilským jezerům, jejíž obtížnost nám po ránu hostitelé stěžují servírováním langošů s kysaným mlékem k snídani. Na závěr nám dvěstěkilový Cvetan dává na zapití po decové sklínce rakie. Kyril bere ohromný batoh plný jídla na picknick, z každé boční kapsy kouká dvoulitrová láhev piva.
Vše se patrně dělá pro naše zdraví, takže se cestou ještě zastavujeme v Sapareve bani, kde obdivujeme sirný pramen, který zde vyvěrá při teplotě 103º C a samozřejmě ho taky musíme ochutnat - zřejmě zrychlí náš krok.
sapareva bana

Auty vystoupáme 12,5 km po silnici k chatě Pionýrská. Odsud se necháme vyvézt dvousedačkovou lanovkou do výšky 2100 mnm. A dál už konečně musíme opravdu pěšky. Cvet se na to posilňuje další dechovkou kořalky, ostatním stačí jen cigára a kafe.
kytky

Rila je ohromující. Nad hřebeny se honí mraky, ale sluníčko svítí a je příjemně. Na dosah je kolem nás starý sníh, půda je hodně podmáčená, ale cesta je dobrá. Potkáváme na ní hodně lidí - lanovka sem zpřístupnila cestu pro všechny druhy turistů.
rila

U druhého jezírka odložíme Cvetana, kulhající Dianu a Beránkovi - Jarda říká, že tolik kroků najednou ještě v životě neudělal. Vrcholové družstvo ve složení Plamen, Kyril, Láďa a já pokračuje k jezeru Babraka, kde je keška. K mé radosti je v ní dokonce GC.
rybky

Neustále cestou fotím - hory, kameny, kytičky, rybičky, zase hory a zase kytičky…Vedle Babraky je travnatá planina, na které jsou bílými kameny vyznačeny poměrně velké kruhy. V srpnu se tu prý každá rok schází stoupenci Petra danova - Bílé bratrstvo, které tu tančí v bílých šatech.
picknick

Mezitím Diana v trávě nachystala picknick. Vaříme kafe, smažíme řízky. Jít kolem nás nějaký kovaný horolezec, tak okamžitě zahodí mačky a cepín, sušenou stravu a na hory už nevstoupí, tak pokořující by pro něj musel být pohled na naší odpočívající výpravu. S prázdným batohem se vracíme lanovkou dolů.
borovice

V Malmolovu nás čeká zase jídlo, u Dinčiných rodičů další jídlo…je nám jasné, že když následující den neodjedeme, motorky nás prostě neuvezou.

12.7.2010 pondělí

Malmolovo - Bělogradčik (Rakvitsa)

245 km

Prcháme z Kyrilova ráje. Projíždíme příšernou Sofií s cikánským ghettem na okraji. Ač jsem slibovala, že se k horám už nedostaneme (aby Jarda nebyl přezatáčkován), zase se po chvíli za hlavním městem pohybujeme v 1000 mnm. Krapet poprchává a tak se konečně Beránkům poštěstí vytáhnout slušivé nepromoky. Na jídlo stavíme v malé vesničce v horách. Škumba ščorbe, kebabči, kafe - oči nám lezou z důlků. Všechno jídlo pro čtyři lidi
za 22 euro.
Skály kolem Bělogradčiku jsou úžasné. Červené pískovce na velmi rozsáhlém území. Silnice vede uprostřed skalního města.
Ve městě si dáváme kafe - poprvé od nás nechtějí vzít euro, a tak je nutné vybrat z bankomatu, který je nadosah.
Opouštíme město a frčíme směrem k hranici. Potkáváme na silnici koně, které ženou z pastvy autem. Celou dobu jedeme po úzké silničce krásnou přírodou. Hodně navečer zastavujeme kousek před vesnicí Rakvitsa a ptáme se pastýřské babičky a dědečka, jestli bude někomu vacit, když si na louce postavíme stan. Pán je velmi potěšený, že si s námi může povídat a velkoryse nám potvrzuje, že Bulharsko je pro vplné táboření jako stvořené. Jen nás varuje před prasaty a vlky. Ale o medvědech se nezmiňuje, a tak nám riziko nepřipadá ani nijak velké. Zabivakujeme tedy kousek od silnice u polorozpadlého hospodářského stavení. Láďa prohlásí, že dnes bude dobrovolně na dietě a že mu stačí k večeři čínská polévka.
Nebe je plné hvězd a nikde ani jedno divoké prase.

13.7.2010 úterý

Bělogradčik (Rakvitsa) - Novi Sad

? km


Po noci pod širákem se balíme a jedeme se podívat na Rakvářský monastýr. Malý kostelíček za vesnicí je zamčený, prohlídka možná po domluvě na telefonu. Netelefonujeme a pokračujeme na hradice do Srbska. Na malém přechodu jsou před námi jen dvě auta, ale i tak tu půlhodiny čekáme. Můžeme ale sedět v chládku na lavičce, což je daleko příjemnější, než loni palermo mezi tisíci turky. Ze Zaječaru chceme jet po hlavní silnici na Jagodinu. Silnice je ale v dost zásadní přestavbě a tak nás odklonili na Gamzigrad a dál pokračujeme po "polačkách" přes zavřené mosty a tunely. Dost nás překvapuje, když se až u výjezdu z tunelu dozvídáme, že ten pruh byl obousměrný. Od prachu jsme šediví až bílí. V Jahodině najíždíme ale na dálnici a ta je celkem kvalitní a tak rychle přejíždíme Beograd. Za ním sjíždíme z dálnice a začínáme se rozhlížet po ubytování. Místní nás posílají do Indjije, kde u čtvrtého semaforu má být motoclub, kde bychom prý mohli dobře přespat. U čtvrtého semaforu ale najdeme jen restauraci, ve které je ochotný číšník a pár štamgastů. O žádném ubytování ani motoclubu neví, ale všichni někam začnou telefonovat. než vypijeme kafe, přijíždí Sokol na čopru: kluk jako buk, vlasatej, potetovanej!! Nabízejí nám drahé ubytování v hotelu, což odmítáme a nakonec nás zavezou o pár vesnic dál k paní, která je sice srbka, ale její rodina historicky pochází z Čech a ona česky mluví celkem slušně. Má ohromný barák a zahradu, je v místním spolku žen a živí se prodejem ovoce, marmeládiček, oříšků naložených v medu a odíráním nebohých českých turistů. Ubytování se snídaní nabízí poměrně lacino, ale pak nám začne k večeři podávat námi neobjednané jídlo, které téměř nejíme, ale ona nám ho přesto následující den naúčtuje. Srbům nevěřte!
Ale popovídali jsme si dobře, dokonce nám paní pustila české národní písně v podání české menšiny ze srbské Radové.

14.7.2010 středa

Novi Sad - Tata

? km


Co nejrychleji se přesouváme směrem k domovu. Začíná být ale kruté vedro. Projíždíme nezajímavou nížinou po dálnici a občas zastavíme na pumpě na kafe či jídlo. Nejzajímavější je tento den němec na motorce, který cestuje po celé evropě se svým psem, kterého vozí v tankvaku.
Zajíždíme do Taty, kde si pronajímáme chatičku v kempu s mnoha bazény. Kluci jedou nakoupit a tak pokračujeme v obžerství balkánskými saláty.

14.7.2010 čtvrtek

Tata

0 km


Odpočíváme, odpočíváme, odpočíváme.
Já s Láďou neuváženě podnikáme výlet do města. Jsme z příšerného vedra umoření a tak po návratu odpočíváme, odpočíváme, odpočíváme.

15.7.2010 pátek

Tata - Benátky nad Jizerou

? km


Z Maďarska frčíme domu. Stavíme jen u Lenčiny maminky na kafe, což je ve spojení s výborným štrúdlem příjemné zpestření cesty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Beránková Lenka Beránková | 28. července 2010 v 8:18 | Reagovat

dost dobrý, čekám na pokračování, obzvlášť poznámka: "A chlapi spí jako nemluvňátka..." se vydařila :-)

2 jana jana | 3. srpna 2010 v 21:05 | Reagovat

Jani ještě jsem to nečetla,ale chci ti říct něco jiného,a to-Jani seš moc milá,citlivá,obětavá,vnímavá,chytrá,kamarádská a dáváš lidem sluníčko,mám tě ráda.Jana

3 Jana E. Jana E. | 3. srpna 2010 v 22:03 | Reagovat

hihi..jani, tohle vypadá jako sebechvála nebo komentář na objednávku :-) Až si založíš blog, já ti to tam taky takhle napíšu :-)[2]:

4 Lenka Beránková Lenka Beránková | 4. srpna 2010 v 9:57 | Reagovat

Tak jsem si zase hezky početla, mám trochu depku z práce, tak mi to zlepšilo náladu. Až to bude všechno, tak si to snad vytisknu a nechám svázat do kůže :-)

5 Jana E. Jana E. | 4. srpna 2010 v 11:08 | Reagovat

Aby ta kůže do té doby než já to napíšu moc nezestárla :-)[4]:

6 Lenka Beránková Lenka Beránková | 4. října 2010 v 15:09 | Reagovat

ahoj, pořád čekám na pokračování, je to super a jsem zvědavá, jak to dopadne :-)

7 Dana Dana | Web | 6. října 2010 v 9:49 | Reagovat

Ahoj dostali jsme od Lenky  kontakt na tento blog s tím, že si můžeme přečíst, jak jste v létě cestovali. Je to hezky do podrobna napsané. Taky mám blog, ale většina článků je psaná zpětně po několika letech, takže né tak obsáhlé.
Jezdíme s manželem na velkém skútru a taky jsme něco projeli.
Tak se těšíme na pokračování ...:-)

8 Lenka Beránková Lenka Beránková | E-mail | 1. prosince 2010 v 7:18 | Reagovat

[7]: Jsem ráda, že se vám to líbilo. A už se těším na jaro, až vyrazíme :-)

9 Jana E. Jana E. | 7. prosince 2010 v 23:49 | Reagovat

No..já už vyrazím leda tak na skútru..ale taky dobrý, ne??? :-)

10 Lu Lu | E-mail | 6. ledna 2011 v 11:48 | Reagovat

Krasny, slunickovy, plne tepla, pis dal ! !

11 Ruda Ruda | E-mail | 8. ledna 2011 v 12:18 | Reagovat

Jen tak jsem to v rychlosti přečetl anemá to chybu. Je to na malý cestopis, který se čte jedním dechem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama