Směj se - a jsi všech, plač - a zůstaneš sám.

KORSIKA 2004, velikonoce

8. září 2010 v 7:58 | Jana |  Cesty

Podnikáme druhý krok k uskutečnění Pepova snu - skouknout z kajaku ocas nějaké velryby. Pepa vyznává myšlenku, že na krásném cíli je nejkrásnější právě cesta za ním. A tak směrem za velrybou jdeme pomalu a s rozvahou.
písek

Plány a balení, 1.-2. den
   Vloni to byly 4 dny na kajaku v Chorvatsku, letos vyrážíme na 6 dnů na Korsiku. Tím se naše destinace posouvá dále na západ a pomalinku tak směřujeme k vytouženému Vancouveru.
   Balím se jako zkušeňák. Nejprve s rozmyslem pořídím seznam věcí, které "opravdu" potřebuji a tentokrát přísahám, že nepřibalím žádnou zbytečnost. Jenže když pak stojím před skříní a rozhoduji se, které z mých oblíbených triček nepojede na výlet, jdou má předsevzetí vniveč. Když pak ještě venku začne pršet, ochlazovat se a skoro sněžit, končí v loďáku i zimní bunda a jdu si koupit nový nepromokavý obleček. Statistické tabulky, které tvrdí, že v dubnu bývá na Korsice průměrná teplota 20 stupňů C a že je to jeden z nejsušších jarních měsíců, mi přijdou v jarních Krkonoších zcela nevěrohodné. Jídlo vezeme s sebou. Mám opět přesně vypracovaný rozpis co, kdy a kolik čeho sníme. Jenže v Plusu mě najednou přepadá pocit, že určitě budeme od začátku do konce trpět hlady a tak končím se třemi plně naloženými bednami a jednou příruční "taštičkou".
   Ještěže nakládáme do auta věci jako první. Marcelova zavazadla zcela dozaplní kufr oktávky a to ještě jedeme pro Kristýnu s Ondrou. Jejich banánovou krabici a několik loďáků naložíme až na několikátý pokus a mazanec nakonec jede na palubní desce - na posledním volném místě v autě.

kotva
 V Praze v Kotvě nakládáme lodě. Máme dva úplně nové prijony (seayak, kodyak), starou známou deblovku amaruk a nakonec staré necky - kyook, které nemají přední komoru a u zadní někdo ztratil neoprenový kryt. Vojta zaimprovizoval a odněkud vyhrabal starou šprajdu na nějakou otevřenku a poradil mi, že si mohu nevyužitý čas na trajektu zkrátit výrobou provizorních krytů.
   A už frčíme. Malinko nám náladu zkazili němečtí policajti, kteří nám zákeřně změřili rychlost a naměřili nám asi o 40 km víc, než kolik nám dovolovala omezující značka na přívěsu. Stálo nás to 112 euro. Ale měli za pasem bouchačky, tak jsme to poslušně vysázeli na kapotu jejich naleštěného volva. Pak už jsme až do Livorna jeli maximálně stovkou.
   
trajekt
V přístavu jsme byli ve 4 ráno. Na trajektu byla pohoda. Byl to náš první den "na vodě".Nejsem si jistá, kdo je na téhle lodi háček a kdo zadák. Každopádně je jasné, že my jsme porcelán, který sedí na lehátkách na horní palubě zabalen do deky, spokojeně pochrupuje a vystrkuje nosy na sluníčko.
opalovačka
   Cesta přes Korsiku z Bastie na západní pobřeží do Porta vede údolím řeky Golo. Proč jen jsme na vozík nenavázali ještě říční kajaky! Říčka je úžasná. Cestou vidíme několik kajakářů v akci. Stoupáme krásnou serpetinovou silnicí obklopenou borovým lesem. Občas musíme přibrzdit kvůli důstojně kráčející krávě, jindy nás překvapí kozy, ale ze všeho nejlepší jsou prasata. Jsou vidět v lese, na odpočívadle je bachyně s malinkými černými selátky. Ve vyšších partiích se říčka i silnice zařezávají do skalnatého údolí, které je plné kvetoucího rozmarýnu a čemeřic. Úzká silnička otvírá čarovné výhledy. Dolní rám obrazu lemuje řeka, horní uzavírají zasněžené hory. Západní pobřeží je strmější a tak rychle klesáme do Porta. Potkáváme cyklisty, vidíme české vodáky na rodeovkách.
    Ale už jsme v Portu a rychle stavíme v prázdném kempu stany a jdeme se po dlouhé cestě prochrupnout.

 3.den neděle
  Náš plán, že brzy ráno vstaneme a nejdéle do 10 hodin budeme na vodě, dostal trhliny hned na počátku dne. Vstali jsme sice krátce po osmé, ale snídáně, kochání výhledem na moře a na skalnaté hory, balení… ani jsme se nenadáli a bylo poledne. Ale to už s loděma skutečně stojíme u břehu a zjišťujeme, že tohle pobřeží není jako na Jadranu. Moře sice vypadá klidně, nikde nejsou vidět vlny s čepicí. Vlny jsou ale dlouhé a vzduté. U břehu mají velkou sílu a vybíhají vysoko na pláž. Nasedáme s respektem na kamínkách těsně před dobíhajícími vlnami. Počkáme si na nějakou větší a s tou pak pohodlně sklouzneme do moře. Ale už teď je nám jasné, že přistávání nebude jen tak. Spoléháme na průvodce o Korsice, který tvrdí, že je zde hodně písečných pláží.
jana šátek
   Už jsme na volné vodě. Vlny jsou větší a mocnější, než jak se nám to zdálo ze břehu. Ale jsou pravidelné a poměrně klidné. Ale pocit, že jedu dlouho do kopce a pak dlouho z kopce je pro mě nový. Občas mi ostatní mezi vlnama zmizí, vidím jenom jejich hlavy. S respektem pozorujeme vodní tříšť , která se rozbíjí o skalnaté břehy. Počasí je pěkné - svítí sluníčko, nefouká. Z Porta jsme zamířili podél pobřeží na jih. Míjíme rozeklané červené skály - Calanche.
marcel calanche
   Jsem najednou velmi unavená, chce se mi hrozně spát. Místo toho, abych se radovala a pádlem bušila do vody, zívám a mám mžitky před očima. Pro jistotu se měřím a s radostí zjišťuju, že za to může hypo - 2,1. Sojový suk a pár křížal mi zvedá náladu i výkonnost. Hůř jsou na tom ostatní, kteří svou nevolnost musí ponechat jednoduché příčině a tou je nezvyk houpání na vlnách. Jezdíme blíž k útesům a náš respekt k síle moře se zvedá. Fotíme jako zběsilí. Občas jsou to opravdu kaskadérské kousky.
sváča kameny
   Už jsme na vodě něco přes dvě hodiny a musíme na břeh. Nejen můj ještě ne zcela vyléčený močový měchýř si to tvrdě žádá. Je nalitý urologickým čajem, moře je docela studené a provokativně pořád šplouchá. Zdá se mi, že vidím pěknou kamennou plážičku schovanou za skalním výběžkem. Zdá se mi, že příbojové vlny jsou tu nejmenší. Rozjíždím se plnou parou. Můj kodyak poslušně vyjel celkem vysoko na břeh. Hned vedle mě je vyšší kámen, za který bych se mohla přitáhnout výš na pláž a tak bych mohla vystoupit suchou nohou. Mému zdraví by to jistě prospělo. Moje plány mi však překazila první větší vlna, která loď nemilosrdně posadila na onen vyšší kámen. Balancuji na něm a přemýšlím, co se tak asi může se mnou stát. Už jsem stejně docela mokrá, ale do vody se mi pořád nechce. Mezitím přistává deblovka, Kristýna vyskakuje a vytahuje Ondru bezpečně na pláž. A teď velká vlna veze ke břehu Marcela, zvedá mu záď a stáčí loď na bok a hází ho mezi šutry. Marcel se opírá o pádlo a už je u něj Kristýna, která ho za špičku dostává na břeh. Stejně pak pomáhá mně i Pepovi. Přistání tedy není pohoda. Učíme se, že nesmíme váhat a musíme být rychlejší, než další vlna za tou naší přistávací.
start příboj
   Svačíme a učíme se číst vodu. Budeme to dnes ještě určitě potřebovat. Od břehu vyrážíme celkem bez problémů. Jenom Marcel se musel přes tu svou první vlnu fest propádlovat.
debl start
Přijíždíme ke Capu Rossu. Potkáváme tady dneska jediné motorové čluny s potápěči, které projíždějí jeskyněmi v členitých útesech. Příbojové vlny ale značně u skal zvedají hladinu a tak se do jeskyně neodvažujeme. Projíždíme větším oknem do kouzelné laguny na na samé špičce Capu Rossa. Je krytá strmými masivy skal a mezi nimi je několik kamenitých plážiček.
pohled
Ven vedou tři cesty: uzounké okno, široký průliv a pak jeden asi 3 metry široký. Pro ten se rozhodujeme. Marcel se rychle rozjíždí. Jedu za ním. Samotný průliv je v pohodě. Je rovný, dlouhý asi 20 m. Vlny v něm jsou sice vysoké, ale klidné.
cap
Vzrůšo nastává za ním. Ocitám se ve špičce Capu. V moři je plno skalek, které přicházející vlny vzdouvají a tříští, čímž vytváří nečitelné vracáky a válce. Máme z téhle vody s Marcelem celkem respekt a snažíme se umírnit Pepu, který je zde jak v sedmém nebi a chová se skoro nebezpečně. Snažíme se zmizet z tohoto exponovaného místa. Vlny jdou zešikma zezadu a tak zkoušíme surfovat. Jedeme jako blesk, ale je to dřina alespoň chvíli se s vlnou svést. Taky se začíná zvedat vítr a noře pro nás není nijak snadno čitelné.
   Odlehčeně si odfukujeme, když vjíždíme do cílové zátoky. Vítá nás kouzelná písečná pláž. Teším se na pohodové a důstojné přistání. Vezu se na pohodové vlnce a těším se, že mě Kristýna zase trochu povytáhne, když v tom periferním zrakem spatřím něco, co je za mnou, je to vysoké a přelévá se to. A už to chytá zadek mé lodi, špička se zabodává do písku, ta zatrolená vlna mě hází do boku a cvaká mě. Ječím a opírám se o pádlo. Jedna z těch věcí mi patrně pomohla a už jsem na břehu. Pepa odjíždí stopem pro auto a my vychutnáváme podařenou asi 20 km plavbu a krásný den.
   V kempu večeříme, zahříváme se teplou sprchou a padáme do snů.

 4. den pondělí
   Jsou velikonoce. Ondra má pomlázku. Já nemám vejce. To jsou vypráskané velikonoce.
   Náš plán je opět BRZY vstát a jet pozorovat místní zvyky do Cargese. Vyrážíme tedy v 10.30 hod. - jsme na dovolené, nezapomínejme.
   K pravoslavnému kostelu přijíždíme akorát včas. Končí mše a vyráží odsud procesí s ikonamana pouť městem. Poznáváme kněze, který je vyfocený v průvodci. Sbor zpívá Kyrie Eleison. V čele průvodu jde 6 ministrantů s brokovnicemi a čiperně střílejí broky do vzduchu. Za nimi jdou děvčata s igelitkama narvanýma náboji. Naproti pravoslavnému kostelu stojí katolický. Ten už je nyní prázdný, protože v něm káže ten samý kněz, který je teď na procesí s ozbrojenci.
velikonoce
   Nabaženi křesťanskou střelbou a s patronama na památku vyrážíme autem s měrem na Piano a jdeme na pěší tůru do skal Calanche. Jsme nadšení místní flórou. Obdivujeme nízké fialové a modré orchidee a koberce kandíků. Kristýna s Ondrou zdolávají horu Capu d´Orto, my se spokojíme s okružní vycházkovou tůrou k les Roches Bleues.
silnice
   Večer se schyluje k bouřce. Snad se vyřádí přes noc a počasí nám dovolí vyrazit na třídenní tůru směrem na sever k parku Scandala.

 5. den úterý
   V noci bouřilo i pršelo. Ráno je podivně oblačno. Vstáváme něco po osmé. Oči mám opět napuchlé… že by z přespání? Snídáme na našich oblíbených schůdkách, ze kterých je božský výhled na moře. Upíjím kávu a skrze oteklá víčka rentgenuju z dálky mořskou hladinu. Zdá se mi neklidná. A tak, než se s konečnou platností sbalíme, jedeme se kontrolně podívat k pláži. Stačí jeden pohled na vlny. Rozumnější část výpravy (já a Marcel) přesvědčuje Pepu, že asi nepojedeme na 3 dny, a že rozhodně není rozumné nasedat na téhle kamenité pláži, o kterou se rozbíjejí vysoké a velmi mocné vlny.
výjezd
   A tak nandáváme prázdné lodě u ústí říčky, která vtéká do malého krytého přístavu. Z něj vede do moře asi 10 m široký průliv, z jedné strany lemovaný skalnatým výběžkem, z druhé strany hromadou velkých balvanů ukončujících oblázkovou poměrně dlouhou pláž. Vítr fouká, moře bouří. Rozjíždím se plnou parou vpřed z klidných vod. Jedna vlna, druhá… dostávám se z dosahu skalistého mysu na volné moře. Ohlížím se na ostatní. Přes vzduté vlny nejsou vidět. Ohlížení mi moc nejde. Vlny se mnou pohazují. Občas foukne vítr a já mám pocit, že má dost síly na to, aby mne otočil. Zkouším otočil loď špicí ke břehu. Jsem bokem k obrovským vlnám a snažím se pádlem udržet stabilitu. Pohyb s vlnama v zádech je nejistý. Nevím, co se za mnou děje. Obracím se tedy zpět do moře a čekám na ostatní. Zkoušíme společně obeplout mys s věží, ale vlny se nám zdají být stále větší a větší. Dostávám strach. "Jedu domů!" křičím do vln a do větru a velmi samostatně se rozhoduji rychle a opatrně obrátit loď a bez porady s ostatními svůj pobyt na vodě ukončit. Těch 10 metrů vjezdu do přístavu se mi najednou zdá nějakých menších. Vlny a vítr mi jdou do zad a ženou mě ke břehu. Mají tendenci mě nést ke skále a tak si to najíždím více napravo. Pepa s Marcelem na mne zdálky hulákají, ať jedu víc doleva. Věřím ale svému instinktu a dělám dobře. Už jsem na tišině. Za mnou přijíždí Pepa s Marcelem a i na nich je vidět, že se taky krapet zapotili. Kristýnu s Ondrou jsou pomalí a vlna je zezadu zvedá a stáčí jim příď ke skále. Najíždějí k ní obrovskou rychlostí. Naštěstí se ale vlna od skály musí i vrátit a tak se jim daří loď srovnat a už jsou také v bezpečí.
dojezd porto
   Pro dnešek máme dost. Jen Pepa nemá dost a nechce se mu srovnat s myšlenkou, že by ho nějaká vlna porazila. Jde prozkoumat terén plavecky a nechává se na chvíli a na kousek odnést do moře. Skoro hned nasazuje všechnu sílu k připlavání zpátky a na břeh nakonec vystupuje dost udýchaný. Start s kajakem protentokrát vzdává. Sláva! Konečně jsem klidná! Válím se v neoprénu a ve vestě na pláži mezi kamínky a vybírám ty nejkrásnější na památku.
   Hodnotíme, že západní pobřeží pro nás za tohoto počasí není nejvhodnější. Máme zprávy z domova, že počasí má být stále nestálé, spíše horší. Proto se rozhodujeme pro přejezd autem na východní pobřeží. Před západním větrem bude kryté. Balíme a jedeme dolů na jih do Bonifaca.
   Nacházíme tam krásný prázdný kemp. Smůla nás ale provází a s dojezdem do kempu taky zjišťujeme, že se nám zadřelo ložisko u vleku.

 6. den středa
   Ráno má být moudřejší večera, ne však to naše. Řešíme zadřené ložisko. Musíme do servisu. Jenže je to problém. Všude jsou neochotní, nechtějí nám pomoct. Řešení nachází Marcel na smeťáku, kde objevil krásnou vyhozenou zahrádku. Když na ní vyvážeme dvě lodě, vleku odlehčíme a třeba s ním dojedeme. Nicméně..jízdou po servisech jsme strávili skoro celý den.
   
rodinara pan
Náladu si zlepšujeme alespoň výletem ke krásné pláži Rondinara a pak do kouzelného města na bílých slepencových útesech, do Bonifacia. Absolvujeme výlet po 181 schodech vápencovým útesem z města dolů ke hladině moře.
   V kempu otevíráme víno zakoupené v supermarketu a koná se večírek. Ondra s Kristýnou neradostně zjišťují, že ten salát, který měl být z mořských plodů, je bohužel bramborový. Snad se na nás zítra usměje štěstí a moře nás konečně pustí do svých vod.


7. den čtvrtek
   Ráno nás budí datel. Sedí na té nejzvučnější větvi nad naším stanem a pere do toho. Jeho ta-ta-ta-ta podmalovává něžné bubnování deště do tropika stanu. Štestí zase nestojí na naší straně. Vítr se otočil a jde z východu, celá obloha je pokrytá těžkými mraky. Pepa rezignuje a snaží se tu smůlu zaspat, což se mu daří a odhání datla svým chrapotem. Vařím snídaní a přemlouvám počasí.
bonifaco maják
    V 10 skoro svítí sluníčko a tak budím Pepu a v půl 12 už jsme v přístavu v Bonifaciu. Fouká vítr, ale moře se nám zdá být pohledem z vysokého opevnění města docela klidné. Nasedáme v přístavu. Vítr nám fouká do zad a žene nás vpřed. Prohlížíme zátoky, v jedné je potopená yachta. Nabíráme rychlost a za chvíli vyjíždíme z krytého přístavu.
bonifaco port
Vítr i vlny nabírají na síle. Uvítáme tedy ochranu obrovské jeskyně na ostrohu skály. Odpočíváme a sbíráme síly k boji.
velká jeskyně
Čeká nás prudký nárazový vítr a rozbité nečitelné moře. Pádluji jako motorová myš. O kus dál čekám na ostatní a trochu nervózně se dohadujeme o našem dalším postupu. Jasné je jen to, že odsud musíme co nejrychleji zmizet. Navrhuji jet proti větru směrem k útesu s majákem, kde tuším plážičku ukrytou mezi skalami krytou před větrem. Chceme také jet co nejblíže pobřeží. To však není moc reálné, protože pak bychom jeli rovnoběžně s velkými vlnami a to nám přijde nejisté a nestabilní. A tak volíme směr šikmo na vlny, čímž se dostáváme dále do moře a tím i do většího větru. Jedem pomalu ale nakonec se k vytčenému cíli dostáváme.
písečná pláž
   Plážička je pod vápencovo-pískovcovým masivem, je opravdu chráněná skalami. Přistáváme pohodlně na hebounkém písku posetým malinkými mušličkami. Dáváme si čas na oběd a odpočinek. Pak se znovu vydáváme proti větru, tentokrát ale kolmo na vlny a prohlížíme útes.
vjezd do jeskyně
Objevujeme jeskyně. Marcel pokládá pádlo na palubu a do jedné z nich se souká. Už tam zmizel celý i se svou dlouhou lodí. Jedem za ním. Jeskyně je dlouhá asi 20 metrů, na konci užší chodby je rozšířená do docela velkého prostoru. Na dně je jemný světlý písek. Ve vedlejší zátoce je to podobné. Chodba jeskyně je ale do zatáčky a tak nejedeme až nakonec.
tunel
Cesta zpět s větrem v zádech je daleko rychlejší. Jistější však ne. Chci být co nejrychleji zpátky schovaná v bezpečném přístavu. Nejhorší úsek je opět u jeho ústí. Vítr je tu nejsilnější, žene velké vlny z moře. Ty se odrážejí o skálu a vracejí se téměř stejně silné. Ani v přístavu nemáme pohodu. Protahuje jím silný protivítr, ale vlny tu nejsou. Projedeme se ještě podél honosných yachet a pak už vylézáme.
   Odměňujeme se opět nákupem v supermarketu. Ondra s Kristýnou kupují pravý salát z pravých mořských plodů. Večer sedíme u korsického vínka, hodnotíme den a plánujeme pátek. Doufáme, že tentokrát rosnička spadla ze žebříku omylem, a že zítra pršet nebude. Bezprizorní pes sežral Ondrovi s Kristýnou salát z mořských plodů, který nechali na moment nestřežený v otevřeném stanu.

 8. den pátek
   Rosnička se nemýlila - prší. Leje a fouká. Ani nevystrkuji hlavu ze stanu. Jídlo máme v předsíňce, čaj v termosce, vlastně nám tu nic nechybí. S uspokojením zjišťuji, že s Pepou dokážeme být několik dlouhých hodin zavření v malém podmáčeném stanu, aniž bychom se pohádali. Skoro celý den prospíme.
   K večeru už jsme ale rozlámaní a z ležení máme otlačené boky. A tak se jdeme projít do supermarketu. Kristýna s Ondrou kupují salát z darů moře.
   Rozproudění nákupem v sámošce však pokračujeme v komerčním výletě a navštěvujeme restaurace v Bonifaciu. První je bar se sázkařskou kanceláří u sympatické servírky, která nám místo objednané kávy (světácky objednáváme "presso") přináší točené pivo (točené= patrně presované). Servírka nás tedy naučila pro příště dělat rozdíl mezi presem a expresem. Dostáváme hlad a tak jdeme hledat pizzerii. Vidíme velký neonový nápis a tak neváháme a zasedáme ke stolu. Už nás nepřekvapuje, že i přes avizovanou pizzerii tu pizzu vůbec nemají. Číšník je ochotný, sráží nám stoly a přináší jídelní lístek, který je pouze ve francouzštině. Chvíli do něj bezradně koukáme a pak přivoláváme číšníka s prosbou o pomoc. Ten umí asi 5 anglických slovíček, ale hravě s nimi vystačí. Na úvod nám vysvětluje, že zítra bude zase pršet, že tu klidně můžeme sedět celý večer a pak i celý den. Místo počasí říká číšník, ale nám to neva, jsme chápaví. Poté nám pantomimicky přehraje celý jídelní lístek. Vypomáhá si chrochtáním, bučením. Jen u jednoho jídla nemá hlasový doprovod, ani gesta nejsou příliš čitelná. Pepa si to tedy objednává, abychom tomu přišli na kloub. Dostává před sebe mísu mušlí. Jsme přejedení a cítíme se po večeři víc zničení, než po celodenním pádlování. Ondra s Kristýnou již nemají sílu pozřít salát z mořských plodů.

9. den sobota
   Dnes končíme. Nezbývá než zabalit a pomalu se vydat směrem k domovu. Ondra s Kristýnou otevírají salát, který má být dle jejich úsudku vylepšen ředkvičkami. Nejsou to ředkvičky, je to salám s červenou šlupkou obalený majonézou. Znechuceně ho věnují bezprizornímu psovi.
   Počasí je příznivé, nepříznivý je jen čas, který nás žene do Bastie na trajekt. Nevíme, jak se cestou bude chovat zadřené ložisko. Ale chová se dobře, zahrádka drží a tak máme ještě nějakou tu hodinku čas. Stavíme tedy před Bastií na pláži s krásnýma zatočenýma příbojovýma vlnama. Učíme se v nich jezdit. Každý jezdí do prvního cvaknutí. Je to paráda. Nejlepší ježdění tady vůbec. Máme natočených několik akčních video záběrů.
vlny2

vlny
   Z těchto záběrů, ze vzpomínek na krásnou Korsiku, budeme spokojeně žít po dobu, než vyrazíme někam jinam. Třeba na velryby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama