Směj se - a jsi všech, plač - a zůstaneš sám.

Duben 2011

Velikonoční nadílka

25. dubna 2011 v 23:20 | Jana |  Ze života
Na velikonoční pondělí by měla mít každá žena a dívka natlučenou sedínku....no tak jsem se rozhodla, že jí takovou mít budu! Ovšem vlastním přičiněním. Pomohla mi k tomu vyjížďka na kole do hor!!!


Stín..to už tady jednou bylo :-) kajak je ovšem vyměněn za kolo. Přede mnou dojezd červený sjezdovky Medvědína.

Labe 2x

25. dubna 2011 v 19:28 | Jana vodačka |  Voda




Tak to jsem já, moje loď a pádlo a podle kytiček je jasné, že to je na jaře. Konkrétně 22.4.2011. Pouští se voda z přehrady a tak šup na vodu!!

























Podlahy

25. dubna 2011 v 1:51 | Kukukačka |  Ze života



Koberce v bytě? Nesmysl!!!


Vltava

17. dubna 2011 v 11:38 | Jana vodačka |  Voda




Mořský dvoukajak, na kterém máme v plánu dnes udělat okružní jízdu po řece z Vraňan do Vraňan. Pádlovat proti proudu nebudeme, ten bychom tu nepřeprali, protože Vltava tu teče dosti svižně. Využijeme ale možnosti vrátit se po kanále, který tady začíná a končí v Hoříně.

Touha

6. dubna 2011 v 13:23 | Jiří Žáček |  Přečteno

Dar touhy

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl:
"Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší… Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!"

"Ano, touhu," zaradoval se Bůh, "aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě a spravedlnosti…"
A Bůh v člověku probudil touhu.

"Bravo," zatleskal ďábel a v duchu si blahopřál. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu, po moci, po mamonu a po pomstě. Věděl, že od té chvíle už nemusí hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj i spolehlivě fungující peklo si stvoří lidé sami.

Půjdu kam chci

4. dubna 2011 v 23:15 | Radůza |  Písničky

Pokoj rozvoněl se vínem
minem se, neminem
jako ty mě nemá nikdo rád
Bůh na zem hvězdu shodil
když po nebi chodil
teď si můžeš něco přát

Papírový draky
slunce, hory, mraky
umět chtít to, co mám
poznat, když se mýlím
opustit v tu chvíli
pro neznámé to, co znám

Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout.

Ty mý ubrečený křivdy
nestaly se nikdy
to jen sen se mi zdál
to jen moje chtění
cestu kroutí, mění
to jen cíl je mnohem dál

To jen neznám sebe samu
z lenosti se klamu
zbytečně mám někdy strach
často mě i zviklá
to na co jsem zvyklá
pomni, že jsi jenom prach

Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout.

Pokoj rozvoněl se vínem
minem se, neminem
jako ty mě nemá nikdo rád
Bůh na zem hvězdu shodil
když po nebi chodil
teď si můžeš něco přát

Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout.
 

Poslední lyžování

4. dubna 2011 v 23:07 | Jana |  Ze života


Poslední lyžování - 2.4.2011 - sníh byl dost promáčený, ale celkem rychlý. Slibované sluníčko se schovalo za mraky a chvílema i mrholilo...no...alespoň už víme, že je třeba lyže zaletňovat :-)

Doubrava

3. dubna 2011 v 21:24 | Jana vodačka |  Voda


Doubrava a její pověstný Martin. Tak to je ON!!!