Směj se - a jsi všech, plač - a zůstaneš sám.

Kolem Kornat a Murteru 2015

27. dubna 2016 v 13:03 | Jana |  Cesty

9. - 14.9. 2015

celkem upádlováno 102,5 km

tři posádky:

* Jolanka + Martin
* Lucie + Kristián
* Jana + Marcela



9.9. středa

Pakoštane - Pašman (u Žincena)

11,5 km


V úterý dopoledne nabírám mládež v Praze. Samozřejmě je v 11 hod vytahuju z postele, oni se ale docela rychle balí a už ve 13 hod vyrážíme naší malou agilkou naloženou až pod střechu i nad střechu směr MOŘE.

Cesta ubíhá a ráno v 6 jsme na místě - na pláži mezi borovicemi v Pakoštane. Koppovi už jsou tam a dospávají.

Balení už nás nepřekvapí - už předem víme, že se tam prostě všechno nakonec vejde. Nepřekvapuje nás ani protivítr a vlny. naopak - uklidňuje nás, že zákony schválnosti stále platí. Frčíme na Pašman a zastavujeme v první zátoce. Koupačka, meloun, pohoda...


Hledáme naše první spaní v borovém hájíčku. Lodě máme vytažené na skalnatém, ale velmi přívětivém pobřeží.


10.9. čtvrtek

Pašman - Katina

19,5 km


Dnes míříme směrem k přírodnímu parku Kornati. Chceme do něj jen nakouknout, nechce se nám platit nekřesťanské peníze za vstup. Jsme sice pyšní, že naše kajaky jsou ve stejné kategorii lodí jako desetimetrová plachetnice, ale platit za to nechceme.


Vítr nám z počátku přeje, později se stočí do boku. Pozorujeme plachetnice, které se vyrojily kolem nás a předvádějí pohledné divadlo. Poledne trávíme na ostrůvku Končič.

Takhle to vypadá, že celý den jen jíme!


Ano - jíme a pijeme. Na Katině překonáváme protiproud, který se tvoří v úžině mezi ostrovy. Za odměnu si sedámě do příjemné hospůdky, objednáváme pivko a pokukujeme po ztepilém kapitánovi.


Posilněni vyrážíme hledat místo na spaní. Katina se tváří nepřívětivě - zkoušíme se nacpat na molo v zátoce s restaurací, ale hostinská na nás ještě víc nepřívětivě řve, že tam tedy jistě ne.


Pádlujeme soumrakem dál a doplouváme do olivového háje.


Bivakujeme, večírkujeme, vyprávímje si o hvězdách. Mládež do 30 let stoupá nahoru ke hvězdám - tedy na horu nad olivovým hájem.




11.9. pátek

Katina - Vrgada

26,5 km



Ráno Marcela s Jolankou podnikají opět výlet po vyhlídkách.



Ostatně, nejsou samy kdo výletuje. V našem olivovém háji se objevují turisti, fotografové - ale nijak nedoráží, nekrmí nás. Balíme, krmíme mravence a těšíme se na nudu v Žutském kanále. Moje vzpomínky na něj před mnoha lety je vedro, bezvětří a nekonečné pádlování. S nadějí, že to tentokrát bude jiné, vyrážíme.

Lucka s Kristiánem se ještě jdou vykoupat - že prý nás dojedou. Ale koupáníčko se jim nějak prodlužuje - později se vymlouvají na to, že prý se zaseklo kormidlo a že nešla nandat šprinda. Poučujeme Kristiána, že se říká špricka, ale vlastně jim i trochu závidíme.


Vítr nefouká, kanál je nekonečně dlouhý a těšíme se, že někde brzy zakotvíme a zabivakujeme. Marcela se těší na pravou letní dovolenou - slunečník, lehátko, koupání... Martin slibuje, že za rohem je pláž s pískem, palmami, plavčíky... nebo alespoň něco takového. Ale Žutský kanál opět nezklamal... k nudě a bezvětří se přidává nepřívětivé kamenné pobřeží.

Marcelka se ptá: "Kdepak je ta krásná písečná plážička, kdypak zakempujeme?"
Martin odpovídá: " Já nevím, já tady žádnou nevidím."
Marcelka: "Ale slíbil jsi mi jí!"
Martin: " Já vím, ale žádná tady není."
Marcelka: " Musí tady být, když jsi mi ji slíbil!"


Než se Marcela s Martinem domluví, jestli vykouzlí na Žutu plážičku, která tady není, tak svačíme... spokojeně. Tušíme, že stejně nezbyde nic jiného než se pustit do dlouhého přejezdu na Vrgadu.


Pádlujeme do západu slunce, jehož odlesky zalévají písečnou pláž na Vrgadě. Dnes toho máme dost. Boj s potkany o místo na pláži už je pro náš hračka.


12.9. sobota

Vrgada - Murvenjak

5,5 km



Kristián si užívá pod větvěmi šprickovníku a vestovníku.


Na pláži ráno sčítáme ulovené potkany. Zaplatili za přebíhání po našich spacácích ránou deštníkem.



Dnešní den je odpočinkový. Jdeme na prohlídku městečka, na oběd, provětrat šatičky. Na ostrově není automobilová doprava a tak potkáváme obyvatele s kolečky - hlavním přepravním prostředkem nákupů a jiných těžších věcí. Prý tady kolečko dostává nevěsta věnem.


V restauraci je více než příjemně. Potkáváme tady známé z Vrchlabí - svět je malý a o náhody není nouze. Vzděláváme se a studujeme konverzaci v Chorvatštině. Mezi základní společenské fráze podle knihy patří například tyto: "Máš ráda lásku na jednu noc?", "Dej ty ruce pryč!" Martin jde dál a odvažuje se překládat do chorvatštiny další věty: "Je ta voda na piču?" "Da, ta voda je na piču."


Dneska pádlujeme jen za roh - prý je tam bílý písek - a taky borový hájek na přespání.


Protože je hájek obehnán kamenným plotem, nebojíme se zapálit si ohýnek.



13.9. neděle

Murvenjak - Murter

16,5 km




Probuzeni v borovém háji bylo nádherné. Pohodlné leženíčko v jehličí, prosvítající paprsky krz husté větve, příjemná vůně ze včerejšího ohně... Ale cesta daleká je a ještě se chceme vykoupat.


Dneska nezastavujeme. Chceme najít naše poslední tábořiště co nejdříve - za rohem na Murteru. A užít si té pravé rodinné dovolené . Koupání, karty, nicnedělání. A tak nezastavujeme. Ani na čůrání. Konec ostrova se celkem rychle blíží a za rohem za zídkou nacházíme plácky na stany.


Naši mladí vyrazili navečer do cicilizace. Prošli městem, nakoupili víno, prohlídli si přístav, ale hlavně - cestou si našli kamaráda. Později někdo snímek nazval: Lucka a dva osli.


My , rozumnější, jsme zůstali v táboře a hráli hry na telefonu :) Neeee, nehráli, to jen Martin s Jolankou zkoumají předpověď počasí. A to vám říkám, zítra bude fučák!

14.9. pondělí

Murter - Pakoštane

23 km




Nasedáme naposledy do lodí a míříme kolem Jezer pod most, který spojuje Murter s pobřežím. Do zad se nám začíná opíra VÍTR DO ZAD! A to prosím nená žádná vodácká latina. To skutečně existuje.


Poprvé v životě zakoušíme tu slast, když sedíme v lodi, ani nehejbneme pádlem a přesto jedeme, jakoby nás unášel nějaký výkonný eskalátor. A když máme pocit, že už nás ten pohyb vpřed začíná nudit, tak přijde nádherná surfovací vlna, na které se můžeme krásně povozit a nechat si proudit krví adrenalin.




Na vlně jsme dosáhli cílového břehu. Co dělat? A tak balíme, vaříme, chystáme se na noc.





Naše seakajakářské rodiny pořizují poslední fotografii. Úžasný to letos bylo - nikdo nereptal, nikdo neponorkoval, vítr nám foukal do zad, nikdo neměl hlad a za rok zase AHOJ!


P.S.: Auta atála týden na parkovišti u pláže mezi borovicemi. Pláž byla zavřená závorou a vybíral se tam nějaký poplatek. Tak jsme vyfasovali lísteček. Jenže když jsme odjížděli, tak už bylo po sezóně a nikdo po nás nic nechtěl.


A protože jsme nejen sportovci, ale i kulturní lidé, šli jsme na prohlídku Biogradu.


A pak tradá domů. Naše sekce zvolila starou cestu podél Korany se zastávkou ve Slunji. Taky jedna zastávka byla u zájezdní restaurace a takzvané balkánské lukulské hody. Stará silnice byla pohodová - nikdo po ní nejezdí. Našemu malému pomalému autíčku se tam snad líbilo víc než na dálnici mezi rychlodraky.


A teď už je to opravdu konec :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama