Směj se - a jsi všech, plač - a zůstaneš sám.

Psaní

Sama

3. března 2011 v 23:18 | infinite
Na ten týden o prázdninách jsem se těšila. Sbalím jen to nejnutnější, žádné zbytečnosti. Co nejmíň oblečení, žádnej foťák, žádný knihy. Pro mě maximálně tři trička a kartáček na zuby. Lucince dva balíky plen, hafo bodíček, puntíkaté kalhoty a tu teplou mikynu. Tak raději dvě. Sunar, lahvičky. Rozhlédla jsem se po té spoušti. Je to možné, že tak málo věcí se mi nemůže vejít do tří ohromných tašek? Opalovací krém a sluneční brýle. Ručník..já zapomněla na ručník. Vezmu tu velkou osušku. Jenže kam s ní? Budu brát kytaru? Ne, flétna stačí. Roční Lucku moje umění ještě moc nebere a vybrnkávat si sama pro sebe stejně nebudu. Už jsem v duchu viděla západ slunce nad lesem, doladěný sametovými tóny mojí altové flétny. Budu hrát indiánskou píseň k západu slunce: E luila maya zula, kuawey la yana vievi… Lucka do toho bude rytmicky bušit koníkem do postýlky..místo doprovodu na indiánské bubínky. Pak se obřadně pokloním slunci a něžně přikryji usínající dítě. Bože, to bude romantika. Samotná uprostřed lůna přírody.

Jak rozsvítit dědovi oči i s ušima

9. ledna 2011 v 23:31 | infinite

          Nejlépe, když je ráno a děda chrupčí v hostinském pokoji pod peřinou. Ostatní nejsou nablízku. V kuchyni někdo cinká hrnečkama, někdo má ještě půlnoc. Přesně teď je vhodná doba přeběhnout ze své postele bosky po dlaždičkách přes chodbu a zavrtat se k dědovi do jeho tepla. Ale nesmí se na něj zhurta. Nejdřív to chce jenom ho pohladit po čele. Jemně, jako kdyby jenom motýlek přiletěl a křídlem ovanul.

Pokorné já

7. října 2010 v 15:18 | infinite
"Co děláš?"
"Co bych dělala, čtu si noviny a piju kafe."
"Pojď na kolo!"

Tisíc jezer

6. srpna 2010 v 12:06 | infinite
Vrata od garáže se otevřela do nového jitra. Do rána trpělivě čekajícího na dnešní příděl slunečních paprsků. Vyšla před dům a dnešek se rozechvěle odrazil od vrstvy čerstvě napadaného sněhu. Protahovací vůz samozřejmě zase nahrnul sníh z ulice na jejich stranu. Uvědomila si, že tenhle mantinel autem nepřejede!

Droga

6. srpna 2010 v 12:01 | infinite
"Tak já ti nevím, co budu dělat," pronesla smutně Irena. Seděla nešťastně schoulená v křesle a rukama svírala hrníček kafe.

Marie

31. července 2010 v 23:07 | infinite
           Marie byla bezva holka. Byla chytrá, hezká, nekazila žádnou legraci, uměla
udržet tajemství. Přesto měla vždycky pocit, že není dost dobrá. Její pohled byl plný nejistoty, stejně tak schýlená ramena dávala znát, že se obává předvádět své nedostatky.

Výčitky ze tmy

29. července 2010 v 16:38 | infinite
Byla tma.

Ležel na gauči, ale nespal. Snažil se neodhánět myšlenky, které k němu přicházely odnikud. Nesnažil se je pochopit ani hodnotit. Nechával je bez povšimnutí procházet hlavou a pomalu vyšumět v těžkých závěsech potemnělého pokoje. Soustředil se na rytmus dechu a uvědomoval si tíhu svého těla. Udržoval se v této nehybnosti, aby na něj nemohly dosáhnout výčitky.

Štěstí halabalo

29. července 2010 v 0:32 | infinite
"Dej to sem, Luciáši!" zaslechla jsem plačtivý hlas mladší dcery, když jsem pozdě odpoledne otevřela dveře do bytu.
"Chi chi, chtěla bys, co?" odpovídala jí výsměšně starší Lucie.
"Jsi blbá! Blbeček blbej!" pokračoval jejich láskyplný rozhovor.
 
 

Reklama